V knize "Paměti žamberské" od Dr. E. Alberta a P CHotovského je vyslovena domněnka, že Kameničná, jako okolní obce je podle svého názvu slovanského původu. Vznikla asi ještě dříve, než-li byl zdejší kraj obsazován za posledních Přemyslovců německými kolonisty.
Nejstarší zprávou o držitelích této vesnice je latinská listina z roku 1365, která je uložena ve Vídni. Podle ní patřila Kamenice (Kameničná) pánům z Litic a s jejich panstvím přecházela do rukou různých držitelů. Roku 1341 připadla spolu s jinými vesnicemi králi Janu Lucemburskému, za pokoření loupeživého rytíře Mikuláše z Potštejna. Později v letech 1367 - 1450 patřila litickým pánům z Kunštátu a poté se stala majetkem krále Jiřího z Poděbrad. Po něm se zde vystřídalo mnoho dalších majitelů. V roce 1563 koupil panství litické spolu s Kameničnou Mikuláš z Bubna. Sídlem pánů z Bubna se stal Žamberk. Posledním z pánů z Bubna byl František Adam, který prodal roku 1809 žamberecké panství i s Kameničnou hraběti Windischgrätzovi. Roku 1815 koupil panství bohatý Irčan, svobodný pán Jan Parish za jeden milion zlatých. Jeho rod je v Žamberku dodnes.
Z pověstí o hradu v Suché
V prostoru mezi Slatinou, Kunvaldem, Kameničnou, Pěčínem a Rokytnicí se nachází les Suchá, kterým prochází tzv. Královská cesta. Je to pozůstatek staré obchodní stezky, která vedla do Kadska a Slezska. Tato stezka byla zabezpečena řetězem hradišť. Takové stávalo i poblíž cesty v Suché. Dodnes se tomu místu říká "Na hradě". Ve 13. století byl v těchto místech vybudován hrad, ze kterého dnes zbyly jen zbytky hradního příkopu. Ještě koncem 19. století zde byly zbytky zdiva a sklepů.
Hrad Suchá prý patřil sličné sirotě po chudém rytíři Kunovi. Ten zahynul při loupežném přepadu kupců. Jeho krásná dcera se v Praze zamilovala do královského panoše, který ji ale pro její chudobu odmítl. Aby získala majetek, štvala i ona své pacholky na loupeživé přepady kupců z Rychnova, kteří projížděli se svými povozy obchodní stezkou lesem. Naloupené zboží a peníze ukládala do kovaných truhel na hradě. Loupeže trvaly tak dlouho, až pražský panovník na žaloby z okolí vyjel ztrestat loupeživého rytíře. Při trestné výpravě královského vojska byl hrad dobyt a rozbořen. Loupeživá rytířka v troskách uhořela.
Princezna se jmenovala buď Kuna po otci, nebo Rokyta, podle níž má jméno Rokytnice.
Princeznina studánka
Snad podle této pověsti se vypráví o zakleté princezně a ukrytých pokladech. Na Velký pátek svítí tam prý modravý plamének a zakletá princezna roní slzy, které pramení v studánce pod hradem, kterou dodnes lidé nazývají "U princezny". Našli se i lidé, kteří tam šli v dřívějších dobách tyto poklady hledat. Nikdy je nenašli. Dnes je bohužel na místě romantické studánky pouze betonová skruž. Krásná pověst o zakleté princezně, která pláče pod hradem, však zůstává dál.
Morový sloup
Poblíž vesnice za školní budovou stojí v upraveném parčíku pískovcový morový sloup s letopočtem 1681. Stojí v místě, kde odpočívají obyvatelé, kteří zemřeli na morovou epidemii.
Pamětní kniha zaznamenává, že tehdy si přivezl jeden zdejší občan šaty, které zdědil na Moravě po zemřelém příbuzném. Tím se tato strašná nemoc, které se báli chudí i bohatí, rozšířila na celou vesnici. Kolem obce byly postaveny stráže a potřebné potraviny byly donášeny na určené místo na Vimperku. Tuto epidemii podle vyprávění přežila pouze jediná žena, která byla schovaná ve sklepě se zásobou potravin.
Na památku toho, že se morová rána nerozšířila do okolních vsí a Žamberka, postavili na vrchu nad Žamberkem kapli, která byla určena pěti patronům morové nákazy. Od této doby se pořádají kapličkové pouti v Žamberku.
První celoobecní vodovod v zemích Koruny české
Naše obec stojí na opukovém podkladu narušeném puklinami, které odvádějí část srážkové vody. Při delším období sucha, srážková voda rychle vyschne. Proto se blízké lesnaté návrší jmenuje "Suchá". Potok, který protéká obcí v létě často vysychá a v jarních měsících naopak dokáže způsobit i povňové škody na loukách a zahradách. Nouze o vodu trvala někdy i řadu měsíců. Proto se už kolem roku 1850 zrodila myšlenka uskutečnit vodovod. První vodovod byl zřízen svépomocí obyvatel horní části obce z Mazurovy studánky, která byla pod hrází dnešní retenční nádrže. Potrubí tvořily provrtané kmeny borovic spojené ocelovými spojkami a voda tekla nepřetržitě do pískovcové jímky u domu číslo 35. Nádrži se říkalo "stírka" Název "U stírků" se zachoval do dnes. Název vznikl od způsobu čištění stěn stíráním. Voda ze stírky se nosila do všech domů v putnách.